1A vtom, když mnozí zástupové scházeli se, takže jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, jenž jest pokrytství. 2Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; ani jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno. 3Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste sobě v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách.

4Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, jenž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili. 5Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýžto, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě, pravím vám, toho se bojte. 6Zdaliž neprodávají pět vrabců za dva haléře? Avšak ani jeden z nich není v zapomenutí před Bohem. 7Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni zečteni jsou. Protož nebojtež se, mnohemť vy vrabce převyšujete.

8Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími. 9Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími. 10A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno. 11Když pak vás voditi budou do škol a k vladařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili. 12Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti.

13I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví. 14A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi? 15I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží. 16Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo. 17I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své? 18I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. 19A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli. 20I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude? 21Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.

22Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali. 23Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv. 24Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo? 25A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden? 26Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte? 27Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto. 28A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry? 29I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte. 30Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete. 31Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány. 32Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.

33Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne, v nebesích, kdežto zloděj dojíti nemůž, a kdež mol nekazí. 34Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.

35Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící. 36A vy podobni buďte lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu. 37Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a káže jim sednouti za stůl, a chodě, bude jim sloužiti. 38A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetí bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou služebníci ti.

39Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. 40Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.

41I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm? 42I dí Pán: Aj kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm, 43Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí. 44Vpravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. 45Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a služebnice, a jísti a píti i opíjeti se, 46Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými. 47Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se, a nečinil podle vůle jeho, bit bude velmi. 48Ale kterýž neznal, a hodné věci trestání činil, bit bude ne tak velmi. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť jsou mnoho poručili, víceť požádají od něho.

49Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří? 50Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem soužen, dokudž se nevykoná! 51A což se domníváte, že bych přišel pokoj dáti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení. 52Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domu rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem. 53Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své.

54Pravil také i k zástupům: Když vídáte oblak, an vzchodí od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá. 55A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť. 56Pokrytci, způsob nebe a země umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nepoznáváte?

57Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého jest? 58Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře. 59Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.