1Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (1a) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31(Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.