1Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (1a) Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.

2Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.

3Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

4Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

5Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.

6Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

7A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

8Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

9Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.

10Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

11Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.

12Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.

13(Psalms 21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.