1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce: 2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 3A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše? 4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. 5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude. 6A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení. 7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

9Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. 11Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? 13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude. 14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství. 16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste? 17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven? 18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka. 19Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. 20Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

21A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. 22A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství. 23Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi. 24On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 25Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi. 26On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům. 27A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. 28Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

29A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam. 30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je, 31Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

32Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě. 33I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili? 34I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček. 35I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi. 36A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu. 37I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných. 38Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

39A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.