1Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

2Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

3Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

5Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

6Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

8Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

10Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

11Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

13Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

15Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

16Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

17Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

18Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

20Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

23Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.