1(Job 40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

2(Job 40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

3(Job 40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

4(Job 40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

5

6

7

8

9

10Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

11Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

12Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

13Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

14Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

15Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

16Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

17Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

18Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

19Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

20Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

21Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

22V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

23Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

24Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

25Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

26Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

27Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

28Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

29Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

30Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

31Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

32Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

33Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

34Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.