1Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho, 2Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce. 3Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni. 4Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem, 5Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali. 6A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče. 7A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.

8Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové. 9Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti? 10Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let. 11Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.

12Buďte jako já, neb i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili. 13Neb víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve. 14A pokušení mé, přišlé na tělo mé, nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše. 15Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že, kdyby to možné bylo, oči vaše vyloupíce, byli byste mi dali. 16Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě? 17Milujíť vás někteří nedobře, nýbrž odstrčiti vás chtějí, abyste vy je milovali. 18Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám. 19Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás), 20Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.

21Povězte mi, kteříž pod Zákonem chcete býti, nepozorujete-liž Zákona? 22Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné. 23Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení. 24Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar. 25Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými. 26Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

27Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.

28Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení. 29Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.

30Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.

31A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.