1Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

2Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

3Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

4Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

5Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

6Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

7Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

8Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

9Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

10Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

11I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

12Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

13Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

14Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

15Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

16Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

17Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.

18(Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.