1Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

8Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.