1Píseň a žalm Azafův. (1a) Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.

2Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.

3Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

4Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.

5Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,

6Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,

7Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.

8Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.

9Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,

10Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.

11Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.

12Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

13Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.

14Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,

15Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.

16Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.

17Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou.

18(Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí.