1Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.