1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

4Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

15Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

16Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

17Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

18Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

23Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.