1Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

2Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

3Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

4Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

5Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

6Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

7Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

8Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

9Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

10Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

11I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

12Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

13Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

14Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

15A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

16Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

17Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

18Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

19Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

20Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

21Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

22Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

23Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

24Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

25Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

26Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

27Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

28Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

29Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

30Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

31Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

32Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

33Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

34Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

35Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

36Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

37Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

38Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

39Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

40Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

41Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?