1Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. (1a) Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

2Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

3Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

4Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

5Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

6Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

7V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

8Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

9A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

10Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

11Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

12A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

13Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

14Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

15A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

16(Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.