1Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

2Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

3A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

4Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

5Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

6Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

7Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

8Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

10Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

11Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

12Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

13Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

14A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

15Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

16Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

17Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

18Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.