1Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí. 2A choďtež v lásce, jakož i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.

3Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté, 4A tolikéž mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprýmování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději ať jest díků činění. 5Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.

6Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané. 7Nebývejtež tedy účastníci jejich.

8Byli jste zajisté někdy temnosti, ale již nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte, 9(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,) 10O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu. 11A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete. 12Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti. 13Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest.

14Protož praví: Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.

15Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, 16Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou. 17Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně. 18A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým, 19Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu, 20Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci, 21Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.

22Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu. 23Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla. 24A tak jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem.

25Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, 26Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu, 27Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony. 28Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje. 29Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev. 30Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho. 31A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo. 32Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi. 33Avšak i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže svého.